PROČ?
Možná to není tradiční úvod začít otázkou, ale stalo se. Proč proboha psát recenzi na hru vydanou před několika měsíci, když všude se to na ni recenzemi jen hemží? Důvodů je hned několik. Jsem určitě jeden z mála, co odehrál celých pět průchodů hrou na různé konce. Také mám časové srovnání. Hrál jsem hru hned v den vydání a také jen před několika málo dny. Mezitím vyšlo několik aktualizací. Dále jsem vyzkoušel všechny obtížnosti hádanek. A co mě motivovalo k napsání asi nejvíc? Možná by tahle recenze mohla nalákat na další průchody hrou hráče, co to odehráli jen na první konec.
CO OD RECENZE OČEKÁVAT
Očekávejte úplně obyčejné fanouškovské vyprávění v podaní hráče, jakým jste vy nebo já. A jak jsem psal výše. Je to určeno jak těm, co to nikdy nehráli, protože třeba čekali na vydání kompletně ručního překladu celé hry, nebo těm co to odehráli jen jednou a zvažují možnost hru si zahrát na další jiný konec, ale nebyli si jistí co mohou očekávat. Také nečekejte žádnou velkou kritiku nebo o čem hra je. To si můžete přečíst kdekoli, třeba i přímo tady u naší češtiny ke stažení.
HRATELNOST
Při prvním vydání hry byla i příběhová obtížnost pro občasné hráče lehkou výzvou. Protivníci i příšery nešly jen tak lehce zabít a zpočátku hry je výdrž i psychická odolnost Hinako (i méně zdatných hráčů) těžce zkoušena. Zřejmě chvíli po oficiálním vydání vývojáři dostali zpětnou vazbu od hráčů, jestli by se nedalo trochu ubrat. Pro tyto hráče mám dobrou zprávu. Ten, kdo si chce jen užít děj, prohlédnout lokace a trochu se bát, pro ty přibyla nová obtížnost - Jednoduchá. Já osobně bych ji nazval spíš „Rekreační“. Příšery vyloženě čekají až je něčím bacíte, a když se opravdu dlouho nedočkají tak se po vás oženou. Spíš bych měl napsat, že vás pohladí. Zdraví vám to buď neubere nebo si toho ani nevšimnete. A příčetnost, o kterou přeci jen v některých pasážích přijdete se automaticky za chvíli doplní. Koho tedy těsně po vyjití hry odradila obtížnost hry, aby si ji odehrál na jiný konec, může to napravit. Na jednoduchou obtížnost je to spíše takový simulátor chůze. Co asi hráče bude zajímat nejvíce, zda jde změnit obtížnost v již rozehrané hře. Nikde v menu se totiž tato volba nenachází. Podle některých zdrojů to nelze. Pouze vám to hra nabídne snížit při nejtěžší obtížnosti, když často umíráte. Také ty, co odradila k dalšímu průchodu vypjatost některých scén můžu také uklidnit. Ve všech dalších průchodech jsou jen naznačeny. A komu jde jen o zažití dalšího konce a opravdu se mu průchod celou hrou zdál dlouhý, je tu ještě jedna dobrá zpráva. Vývojáři předpokládali, že většinu filmových scén už hráč viděl v prvním průchodu, a tak se podržením tlačítka dají tyto scény přeskočit. Díky tomu se postup hrou opravdu hodně urychlí.
HÁDANKY
Hádanky trochu potrápí i na tu nejlehčí obtížnost. Proto tam samozřejmě ty hádanky jsou. 😃 Pokud tedy najdete všechny správné součástky pro vyřešení hádanky nabídne vám hra přímo u ní nápovědu. Nemusíte se proto nikam vracet. Ale to ještě nemáte vyhráno. I když nápovědu pochopíte stejně chvíli musíte experimentovat. Neplatí to samozřejmě u všech hádanek. Na nejtěžší obtížnost „Zbloudilá v mlze“ by bylo dobré umět japonsky nebo spíše trochu znát místní folklór. Což se mi potvrdilo hned u první hádanky, kterou vyřešíte spíš experimentováním. Ale i tak se po nějaké době dají hádanky vyřešit. Samozřejmě někdy to jde snáze. Třeba u poslední hádanky na nejtěžší obtížnost se mi nápověda zdála přímočařejší a vyřešil jsem hádanku rychleji než na nejlehčí obtížnost. U vás to může být samozřejmě úplně naopak.
JINÁ ZAKONČENÍ HRY
A co říct o zakončeních. Nejen samotná zakončení jsou různá dějem. Už i vzpomínky, na které Hinako naráží cestou jsou jiné a doplňující, a ukazují situace a vykreslují postavy do dalších detailů. Samozřejmostí jsou jiní bossové, a co je hlavní, závěrečný příběh hlavní hrdinky a některých dalších postav je naprosto rozdílný.
Po každém dokončeném projití hrou vám hra dá na úvodní obrazovku jiné pozadí. Řeknete si nic moc. Ale kdykoli si pak pustíte hru a uvidíte to nové pozadí, budete mít dobrý pocit že jste už hru úspěšně aspoň jednou dohráli. Lehký bonus oproti těm co to dohráli jen jednou. Hra po úspěšném prvním dokončení nabízí nápovědy (v menu je to - Zobrazit konce), které naznačují co je třeba udělat abyste dosáhli určitého konce. Ne vždy se to podaří. Já abych dosáhl 5 konců jsem hrál hru 7x. Myslím, že to byla spíše moje chyba. Stačí si pečlivě přečíst co je potřeba udělat a mělo by se to podařit hned napoprvé.
MAPA
Městečko je tak malé, že v něm nenajdete ani názvy ulic. Je rozděleno jen na několik chome (čtvrtí) a vystačíte si s celkem nevelkou mapou. Ta je vymyšlena opravdu jednoduše. Na mapu se díváte klasicky se shora formou ulic, ale důležité orientační body či budovy jsou na ní zobrazeny jak vypadají z bočního pohledu. Na okraji mapy nebo přímo v místnostech jsou nakresleny důležité předměty, které místa charakterizují nebo od nich vede šipka do místa v mapě. To zjednodušuje přehled nejen hráčům, ale ulehčilo to práci překladatelům do různých jazyků, protože názvy na mapě nenajdete vůbec.
MÓDY
Pokud hrajete hru již několikátým průchodem a chcete si udělat pár změn podle vlastních přestav, můžete si stáhnout z webu různé fanouškovské módy. Každý si většinou pod módem představí změnu vzhledu hlavní postavy. Já osobně jsem si přidal dva módy. Jeden z nich přidává do okolního prostředí a předmětům pocit Ray tracingu, který se přímo v nastavení nedá zapnout a není skoro patrný. Dalším bylo zmírnění, nebo spíš změna hustoty mlhy. Přeci jen hra nabízí pěknou grafickou stránku, tak proč v některých částech nevidět ze hry víc než nejbližší předměty a kraje budov. Mlha pak vypadá jako ta naše podzimní „válející“ se mlha. Takže v některých místech to vypadá zajímavěji a v některých naopak. Hodně totiž záleží na tmavosti prostředí a grafickém nastavení přímo v menu hry. Nejvíce se mi osvědčilo si chvilku pohrát s nastavením kvality nepřímého osvětlení a odrazů. Tím se dá upravit množství mlhy i bez zmíněného módu.
JAZYK MLUVENÝCH POSTAV
Jazyk mluveného slova jsem po chvilkovém rozhodování zvolil japonštinu. Nejen pro autentičnost postav, ale protože hra se odehrává v daném prostředí. Takže zbraně, oblečení, nápisy na budovách, výdejních automatech, na novinách, plakátech - vlastně vše je typicky japonské a v japonštině. V tomto je hra uvěřitelná ve většině ohledech. I ve dříve zmíněných zbraních, které máte k dispozici nijak nevybočuje z prostředí. Jste odkázáni jen na to, co byste opravdu mohli najít normálně ve svém okolí. Žádné střelné zbraně se sice nekonají, ale nakonec toho máte na výběr docela dost.
ZÁVĚREM
A o čem je ve výsledku tato hra? Je o rozhodování. Možná z ní bude cítit klišé z 60. let minulého století. a my jsme přeci jen už o trochu dál a tyhle věci už neřešíme. My možná ne, ale jsou oblasti ve světě kde tyto otázky jsou pořád aktuální. A i kdyby nebyly. Každý den se rozhodujeme. Jak budeme reagovat, co jíst, co obléct, co si koupit, o svém zdraví, co číst, o svých kamarádech. Těch témat jsou tisíce. Máme si nechat radit? Máme se připravit o moment překvapení? Máme se opičit po ostatních? Odpověď je na každém z nás. Je jasné, že v zásadních věcech máme jasno. Když je na láhvi napsáno jed, nebudu to pít abych si ověřil, jestli je to pravda. A také jsme každý natolik jiný, že každému vyhovuje něco jiného. Někdo se rád nechá vést, a někdo si chce vyzkoušet všechny možnosti co život nabízí. Proto je možná odpověď jinde. Jedna z odpovědí může být, že je o tolerantnosti. Ta se objeví ve hře jen v náznacích a také jen v některých zakončeních hry. Už proto stojí si ji zahrát na další konce.
Jestli vás tako recenze aspoň trochu popostrčila k tomu, abyste si hru zahráli na jiný konec, tak určitě splnila účel. Užijte si ji jak jsem si ji užil já.
