ÚVOD
"Stačí to hodit do AI a za chvíli je hotovo" - tohle jsme slyšeli už tolikrát, že by se to dalo použít jako oficiální slogan moderního překladu. A upřímně — zní to logicky. Vezmete texty, pošlete je do překladače a během chvíle máte hotovou češtinu.
Kéž by.
Realita je taková, že AI vám sice vrátí přeložený text… ale tím to celé teprve začne být zajímavé. Některé věty nedávají smysl, jiné se nevejdou na obrazovku a občas narazíte na něco, co vás donutí zastavit a chvíli přemýšlet, jestli to AI myslela vážně.
A to jsme se ještě ani nedostali k tomu nejzásadnějšímu problému — že žádné "texty připravené k překladu" vlastně většinou neexistují.
JAK SI TO ČLOVĚK PŘEDSTAVUJE A JAK TO JE VE SKUTEČNOSTI
Na začátku jsme si to představovali docela jednoduše. Někde budou texty, ty se vezmou, přeloží a vrátí zpátky do hry.
HOTOVO.
Jenže pak otevřete herní soubory… a často zjistíte, že nic takového jako "texty pohromadě" neexistuje. Místo toho máte směs různých formátů, struktur a dat, kde je potřeba nejdřív vůbec poznat, co je text a co už je něco úplně jiného. Občas to připomíná spíš archeologii či detektivku než překlad.
Ve chvíli, kdy se do toho člověk ponoří, zjistí, že překlad není jednorázová akce, ale spíš proces, který se pořád vrací na začátek. Nejdřív je potřeba texty ze hry dostat ven — což někdy i znamená napsat nebo upravit skripty, které je dokážou najít a vytáhnout. Pak přijde na řadu úprava samotných textů, protože to, co dostanete, nebývá zrovna připravené k překladu. Teprve potom má smysl zapojit AI. Ta udělá první průchod, který vypadá překvapivě dobře… dokud ho nezačnete číst pozorněji. A když se výsledek vrátí zpátky do hry, ukáže se, co všechno je potřeba ještě opravit.
A tak se to celé zopakuje.
KDYŽ SE JEDEN ŘÁDEK ROZHODNE ZLOBIT
Narazili jsme třeba na úplně nevinný řádek: "Hello, {player_name}!"
Člověk by řekl, že na tom není co pokazit. AI si ale řekla něco jiného. Jednou z toho vzniklo: "Ahoj, {hráč_jméno}!", jindy: "Ahoj, {jméno_hráče}!". A v nejednom případě se proměnná "ztratila" úplně.
Výsledek ve hře? Buď se zobrazí nesmysl, či bude hra během hraní padat, nebo v nejhorším případě se ani hra s takovouto chybou nespustí. A to je přesně ten moment, kdy si uvědomíte, že překlad není jen o slovech — ale o tom, jak ten text funguje jako součást systému.
Řešitelné to však je. Jak tomu předejít a eliminovat možné chyby si povíme v jednom z následujících článků.
PROČ AI STEJNĚ POUŽÍVÁME A KDE TO ZAČNE DRHNOUT
Navzdory tomu všemu je AI obrovská pomoc. Bez ní bychom některé projekty ani nezačali. Projít tisíce řádků ručně by bylo časově úplně jinde — a po pár dnech by člověk začal přemýšlet, jestli náhodou není lepší jít dělat něco klidnějšího. Třeba horníka.
AI vytvoří základ, na kterém se dá stavět. Problém je, že často nepozná, kdy je ten základ špatně — a to už musíte poznat vy. Je tedy potřeba si přiznat jednu věc: je to základ, ne výsledek. Takový ten moment, kdy si říkáte, že to vlastně vypadá docela dobře… a o dvě minuty později zjistíte, že to vůbec dobře není. AI totiž nevidí hru. Nevidí kontext. Vidí jen text. Neví, jestli jde o dialog, menu nebo systémovou hlášku, neví, kdo mluví ani kdy se to zobrazí. A už vůbec neřeší, že jedno slovo může mít v různých situacích úplně jiný význam.
A právě tady to začne být zajímavé.
Jednou jsme řešili úplně nevinné "Save". AI ho přeložila správně — jenže pokaždé stejně. Takže místo "Uložit hru" jsme dostali "Zachránit hru". A najednou jste nebyli hráč, ale hrdina. Neotevírali jste menu, zachraňovali jste svět pokaždé, když jste chtěli uložit pozici. "Chcete zachránit hru?" Samozřejmě. Okamžitě. Ideálně několikrát.
A tím to nekončí. Stačí pár podobných slov a AI začne být až nečekaně kreativní. "Fire" se jednou změní na "oheň", podruhé na "výstřel" a potřetí na "výpověď" — takže NPC vás místo propuštění z práce klidně "zapálí".
"Store" se zase podle nálady mění mezi "uložením", "obchodem" a "skladem", takže se bez varování ocitnete v situaci, kdy se máte "uložit do obchodu".
A "Chest"? To je kapitola sama o sobě — jednou "truhla", podruhé "hrudník". A když pak ve hře vyskočí "Otevři hrudník", je jasné, že jsme se ocitli v úplně jiném žánru.
Nejlepší na tom je, že to na první pohled často vypadá správně. Věty dávají smysl, gramaticky je všechno v pořádku… dokud to neuvidíte ve hře. A tam to najednou nesedí. Nebo je to úplně mimo. Nebo je to tak zvláštní, že chvíli přemýšlíte, jestli to náhodou nebyl záměr.
A přesně v tu chvíli začíná ta část práce, kterou AI neudělá. Projíždění textů, hledání kontextu, opravování, sjednocování. A hlavně — neustálé rozhodování, co vlastně ten text má znamenat. Protože AI vám pomůže rychle začít. Ale nedokáže poznat, kdy je to správně.
A to je ten zásadní rozdíl.
AI vám pomůže přeložit text.
Ale nepozná, jestli funguje.
I tady je možné částečné řešení, ale o tom více v dalších dílech série.
CO BUDE V PŘÍŠTÍM DÍLE ?
Díl 2. Kde se berou texty
Kde se herní texty vůbec berou a proč jejich získání není samozřejmost? Protože než se něco přeloží, musí se to nejdřív najít. A někdy je to větší výzva než samotný překlad.
A tím to teprve začíná.
CO BUDE OBSAHEM DALŠÍCH DÍLŮ ?
Díl 3. Než to pošlete do AI
Co se musí stát, než text vůbec pošlete do AI, a proč "jen to tam hodit" většinou nefunguje.
Díl 4. Ruční editace a hledání správných slov
Kde vzniká kvalita překladu, proč je konzistence problém a jak se řeší věci, které AI nezvládne? Odpověď najdete v tomhle dílu.
Díl 5. Patch, testování a realita ve hře
Co se stane, když vývojář změní texty, proč se věci rozbíjí a proč finální ladění probíhá až přímo ve hře.
Speciál. Překladatelské špeky
Výběr toho nejzajímavějšího, nejdivnějšího a občas i nechtěně vtipného, na co jsme při překladu narazili.